Kolonoskopie



Kolonoskopie je vyšetřovací a zároveň léčebná metoda. Byla poprvé úspěšně použita v roce 1970 a od té doby se stala běžně používanou metodou. Lékaři umožňuje prohlédnout dolní část trávicí trubice. Konkrétně se jedná a konečník a tlusté střevo. Výhodou této metody je, že dovoluje bezbolestně odebírat z výše uvedených oblastí vzorky. Kolonoskop si můžete představit jako přístroj, který se skládá z hadice, optického aparátu, malých pracovních nástrojů, procesoru a obrazovky.

Jak kolonoskop pracuje?

Ohebná hadice kolonoskopu je zakončena optickým systémem a pracovním kanálem. Hadici lékař zavádí opatrně do konečníku a dále do tlustého střeva. Optické vlákna vedou informaci z vyšetřovaného orgánu hadicí do procesoru, kde je zpracována. Výsledkem je přesný obraz tlustého střeva. Lékař tak může střevo dokonale prohlédnout a rozpoznat jednotlivá onemocnění, která rentgenový přístroj nezobrazí. Pracovním kanálem se zavádějí do střeva malé nástroje, pomocí nichž lékař provádí malé ve střevě malé zákroky.

Kdy Vám lékař doporučí toto vyšetření?

Lékař doporučuje toto vyšetření při podezření na zánětlivé, nádorové nebo jiné onemocnění tlustého střeva. Uplatnění tohoto přístroje je jak v určení konkrétního onemocnění, tak v léčbě chorob trávicího traktu. Jak již bylo řečeno přístrojem lze odebrat ze střeva vzorek nebo odstranit malé střevní nádorky takzvané polypy. Velký význam má toto vyšetření také při zjišťování možného krvácení z tlustého střeva.

Mám se vyšetření obávat?

Kolonoskopie není moc příjemné vyšetření. Proto je důležité důsledně dodržet přípravu, kterou Vám lékař doporučí, aby jste vyšetření nemusel absolvovat znova. Na druhou stranu je třeba říci, že mnohdy nahradí operaci, při které by Vaše tělo bylo zatíženo mnohem více. Bolesti se obávat nemusíte. Můžete dostat injekci , která zmírní nepříjemné vjemy v průběhu vyšetření.

Co mám před vyšetřením udělat?

Pro úspěšné vyšetření je nezbytná dokonalá příprava pacienta, která spočívá ve vyprázdnění střev. Pokud se chystáte na kolonoskopické vyšetření, zcela jistě Vám bude přesně vysvětleno, jak máte před výkonem postupovat. Konkrétní postupy se na jednotlivých pracovištích liší. V zásadě ale platí, den před vyšetřením v poledne si dáte poslední lehčí jídlo, od té doby budete do rána pouze pít. Do večera Vás čeká vypít asi tak 4 litry tekutiny a užít přesnou dávku projímadla. Musíte počítat s tím, že se budete postupně vyprazdňovat. Proto je lépe být v domácím prostředí a v klidu. Užíváte-li léky na ředění krve, po dohodě s ošetřujícím lékařem je vysaďte, týden před kolonoskopií. Den před vyšetřením si vezměte jen nejnutnější léky.

Jak vypadá vlastní vyšetření?

Lékař Vám zavede v poloze na levém boku opatrně ohebnou hadici do konečníku. O každém kroku Vás bude informovat a upozorňovat, co se bude dít dále. V průběhu vyšetření je možné, že po Vás lékař bude chtít, aby jste se otočili na záda, potom zpět na bok pro snadnější zavádění koloskopu.Klidně při vyšetření dýchejte, nežvýkejte a nehýbejte se. Vyšetření trvá zhruba 15 až 20 minut.

Co bude po vyšetření?

Po skončení kolonoskopie zůstaňte ještě podle potřeby v klidu. Pokud jste dostali injekci proti bolesti, můžete řídit motorové vozidlo až po uplynutí dostatečně dlouhé doby – o její délce Vás poučí lékař podle druhu použité analgetizace. Pokud Vám byl odstraněn polyp, budete poučeni o možných komplikacích, stravě a režimu pro následující dny.

Kdy bude výsledek?

Výsledek Vám lékař oznámí ihned po výkonu. Pokud odebíral z Vašeho tlustého střeva vzorky, pak bude výsledek zhruba za týden.

Jaká jsou alternativní vyšetření?

Nelze-li z nějakého důvodu provést kolonoskopii, je možné použít CT nebo ultrazvukové vyšetření břicha.


Nahoru

Rektoskopie



Je vyšetřovací metoda, pomocí které může lékař prohlédnout konečnou část trávicí trubice, rektum. Konkrétně se jedná o konečník a konec tlustého střeva. K vyšetření slouží přístroj zvaný rektoskop. Klasický rektoskop se skládá z kovové trubice, optiky a zdroje světla.

Jak rektoskop pracuje?

Konec rektoskopu se zavádí do konečníku. Na druhý konec lékař nasazuje optiku. Zdroj světla ústí do kovové trubice. Po zavedení kovové trubice do konečníku, lékař vyšetřovaný prostor prohlíží. Výhodou rektoskopie je, že je možné zavést skrz trubici malé nástroje a odebrat vzorky. Ty se pak posílají k dalšímu histologickému vyšetření. Při histologickém vyšetření se tkáň zkoumá pod mikroskopem. Podle jednotlivých struktur ve vzorku lze poznat charakter onemocnění.

Kdy Vám Lékař doporučí rektoskopii?

Lékař Vám obvykle doporučí toto vyšetření při podezření na zánětlivé, nádorové nebo jiné onemocnění konečníku. Důležitou roli hraje rektoskopie u krvácení z výše uvedené oblasti. Pomocí rektoskopie lze určit, zda se jednalo o krvácení z hemoroidů nebo z nádoru. Hemoroidy jsou celkem běžné onemocnění. Jde v podstatě o rozšířené žíly v konečníku. Tedy onemocnění sice nepříjemné, ale život bezprostředně neohrožující.

Mám se vyšetření obávat?

Vyšetření pro Vás může být poněkud nepohodlné kvůli poloze, ve které se provádí. Poloha je tzv. na pejska (na kočičku), tedy na všech čtyřech pokrčených končetinách (kolenou a loktech). Vyšetření v této poloze není možno provést u osob s náhradou kolenního kloubu, nebo u pacientů krátce po úraze kolene nebo kotníku, protože požadovanou polohu nezaujmou. Používá se pak poloha vleže na boku, ale pro vyšetření je méně přesná. Dále se vyšetření neprovádí u osob v těžkém stavu. Vyšetření je nebolestivé, není třeba se ho obávat.

Co mám před vyšetřením udělat?

Pokud bude rektoskopie součástí ostatních vyšetření během Vašeho pobytu v nemocnici, sestry se o přípravu postarají. Před výkonem dostanete tzv. klyzma. To znamená, že Vám sestra pomocí hadičky zavede do konečníku roztok, po kterém se budete postupně vyprazdňovat. Tak se konečník vyprázdní a bude ho možné dobře prohlédnout. Pokud budete vyšetřeni ambulantně, doporučí Vám lékař vyprazdňovací přípravek, který se aplikuje v domácím prostředí do konečníku pomocí speciálního násadce 4 hodiny před vyšetřením.

Jak vypadá vlastní vyšetření?

Po zaujmutí příslušné polohy Vám lékař opatrně zavede kovovou trubici rektoskopu do konečníku. Trubice je na konci potřena mesocainem. To je mast, která Vám vyšetřovanou oblast částečně znecitliví. Nemusíte se ničeho obávat, lékař Vám před vyšetřením vše vysvětlí a při vyšetření Vás postupně bude na další kroky upozorňovat. Klidně dýchejte a neměňte výchozí polohu. Vyšetření trvá 5 až 10 min.

Co bude po vyšetření?

Po vyšetření není potřeba dodržovat nějaký speciální režim. Můžete normálně jíst, pít a vykonávat běžnou denní činnost.

Kdy bude výsledek?

Výsledek Vám lékař oznámí ihned po výkonu. Pokud odebíral z Vašeho konečníku vzorky, pak bude výsledek zhruba za týden.

Jaká jsou alternativní vyšetření?

Nelze-li z nějakého důvodu provést rektoskopii, je možné použít CT vyšetření nebo RTG vyšetření s tzv. kontrastem. Konečník je také přehledný při koloskopii, což je vyšetřovací metoda pro celé tlusté střevo.


Nahoru

Gastroskopie



Gastroskopie je vyšetření, při kterém se nosem nebo ústy zavádí tenká flexibilní umělohmotná trubice do žaludku nebo do tenkého střeva. Toto vyšetření je možné využít jak k diagnostickým, tak i léčebným účelům. Ačkoliv při vyšetření mohou někteří pacienti pociťovat nevolnost neboli nauzeu, toto vyšetření není bolestivé. Průměr gastroskopu, který se použije, záleží na účelu vyšetření.

Nasogastrická gastroskopie

(zavedení gastroskopu nosem do žaludku) je možná použít k získání vzorku žaludeční šťávy. Lékaři tak mohou zjistit, zda pacient nekrvácí do žaludku nebo mohou vyšetřit žaludeční šťávu, stupeň její kyselosti, některé enzymy a jiné charakteristiky. U pacientů s otravami je možné použít analýzy vzorků žaludeční tekutiny k identifikaci jedu. V některých případech se gastroskop zavádí na delší dobu, tak aby bylo možné získat více vzorků v období několika hodin k léčbě některých onemocnění. Tak například k zástavě krvácení je možné do žaludku zavést studenou vodu nebo je možné vypumpovat požité jedy či neutralizovat je aktivním živočišným uhlím, nebo je možné tímto způsobem podávat tekutou stravu nemocným, kteří nejsou schopni polykat. Lze nepřetržitě odsávat žaludeční obsah. Při tom se obvykle napojuje konec gastroskopie na odsávací zařízení, které ze žaludku odsává plyn a tekutinu. To napomáhá v úlevě od tlaku, ke kterému při obstrukci v trávicím traktu dochází, nebo při jiným funkčních poruchách.

Při nasogastrické enteroskopii

Nosem se zavádí delší trubice přes žaludek do tenkého střeva. Toto vyšetření je možné použít k odběrům vzorků střevního obsahu, k nepřetržitému odsávání tekutin, k výživě, k provádění biopsií gastroskopem, který je na konci vybavený malým speciálním zařízením. V získané tkáni je možné vyšetřovat enzymatickou aktivitu, vyšetřovat jí mikroskopicky nebo provádět jiná další vyšetření. Vyšetření je nebolestivé, protože v žaludku a v tenkém střevě nejsou nervová zakončení pro bolest.

Gastroskopie je vyšetření, při kterém se k vyšetření vnitřních struktur žaludku používá prohlížecí zařízení vybavené fibrooptickými vlákny (gastroskopu). Endoskopy mají v průměrů asi od 0,6 cm do l,3 cm a délku asi tak okolo 30 až 150 cm. Video systém s použitím fibrooptických vláken umožňuje endoskopu ohebnost a současně i zdroj světla, tak také možnost pozorování. Mnohé endoskopy jsou také vybavené malými klíšťkami k odběru vzorků tkání a elektrickou sondou určenou k destrukci patologické tkáně. Po průchodu ústní dutinou je možné endoskopem vyšetřovat jícen (ezofagoskopie), žaludek (gastroskopie) a dvanáctník (duodenoskopie). Provést celkové vyšetření trvá asi tak deset minut. Před vlastním vyšetřením Vám lékař provede lokální znecitlivění Vaší dutiny ústní a hrdla.

Jak je třeba se na vyšetření připravit?

Pacient musí být obvykle po několik hodin nalačno( obvykle 6 hodin) před endoskopickým vyšetřením. Potrava v žaludku by mohla lékaři bránit v rozhledu a také by během vyšetření mohlo dojít ke zvracení. Při endoskopickém vyšetření jsou komplikace relativně vzácné. Ačkoliv může dojít k poranění nebo dokonce perforaci trávicího traktu, tak daleko častěji dojde jen k podráždění střevní sliznice a malému krvácení.

Výsledky

Při endoskopickém vyšetření mohou lékaři dobře endoskopem pozorovat sliznici trávicího traktu. Mohou vidět oblasti podráždění, vředy, zánět a patologické slizniční výrůstky. Obyčejně také mohou odebrat k vyšetření vzorky tkání. Endoskop je také možné použít k léčbě. Malým otvorem v endoskopu může lékař prostrčit různé typy nástrojů. Tak je možné použít elektrokauteru k obliteraci cévy a zastavit tak krvácení, nebo odstranit malé výrůstky, a stejně tak je možné použít jehly k aplikaci léků do jícnových varixů a zastavit tak jejich krvácení.


Nahoru

Crohnova choroba



Ke vzniku této poruchy přispívají i některé vrozené předpoklady – až 20 % z těch, kteří se s Crohnovou chorobou léčí, má mezi svými příbuznými dalšího nemocného s touto chorobou. Z hlediska vývoje medicíny je Crohnova nemoc poměrně nedlouho známé postižení. V roce 1932 popsal Crohn, Ginsburg a Oppenheimer zánětlivé poškození konečného úseku tenkého střeva. Onemocnění bylo pojmenováno po jednom z nich – přednostní právo bylo stanoveno předností podle abecedního pořádku. Od té doby je tedy postižení známo jako Crohnova nemoc.

Jaká je příčina

Proč Crohnova nemoc vlastně vzniká zůstává dosud nejasné. Nejvíce důkazů svědčí pro teorii, že zánět tlustého střeva je důsledkem nepřiměřené obranné reakce na některé složky potravy a bakterie, které sídlí v našem střevě. Ke vzniku této poruchy přispívají i některé vrozené předpoklady – až 20 % z těch, kteří se s Crohnovou chorobou léčí, má mezi svými příbuznými dalšího nemocného s touto chorobou.

Jaké jsou příznaky

Crohnova nemoc nepatří k chorobám, které by na Vás lékař poznal „už ode dveří“. Co pacient, to jiný začátek i průběh obtíží. U někoho se choroba projeví náhle, u jiného je začátek spíše plíživý. Náhlý začátek Crohnovy nemoci nejčastěji napodobí zánět slepého střeva. Objeví se bolesti v pravém podbřišku, nevolnost nebo zvracení, naměříte si zvýšenou teplotu. Po přijetí do nemocnice je obvykle zjištěn netypický průběh zánětu slepého střeva. Důvodem k operaci bývají v takovém případě pouze stavy vážně ohrožující život nemocného.

Při plíživém začátku onemocnějí jste nejčastěji obtěžováni vleklými průjmy. Často se ozývají neurčité bolesti v podbřišku, nejčatěji vpravo. Začínate hubnout a trpíte zvýšenými tepolotami. „Zvracím, mám průjem a křeče v břiše, cítím se slabá“ – tyto dlouhodobé obtíže přivedou k lékaři největšinu pacientů s Crohnovou chorobou. Pokud dojde v důsledku zánětu střeva k jeho částečnému zúžení, mohou se u Vás objevit až kolikovité bolesti břicha s poruchou odchodu plynů a nadýmáním. Tento stav se většinou spotánně upraví. Crohnova choroba se však nemusí projevit pouze na střevě. Známé a časté jsou i projevy mimo trávicí trakt. Mohou se u Vás objevit bolesti kloubů a zad, žlučníkové a ledvinové kameny a další nemoci ledvin a žlučových cest. Tyto projevy často souvisí s aktivitou střevního zánětu. Pokud ustupuje zánět, ustupují většinou i tyto obtíže. Zánět u Crohnovy nemoci prostupuje celou střevní stěnou. Důsledkem je tvorba tzv. píštělí, tj. proděravění střevní stěny do břišní dutiny, jiných orgánů nebo do okolí řitě. Tyto komplikace se projeví obvykle zhoršením obtíží, a to ve smyslu ohraničeného nebo rozáhlého hnisání v břišní dutině a v oblasti řitě. Pokud se zánět rozšíří mimo střevo do břišní dutiny, je většinou nutná operace. Často je nutné odstranění postiženého úseku střeva. Ani to však není spolehlivou zárukou vyléčení. Asi u poloviny pacientů s Crohnovou nemocí je během prvních deseti let trvání nemoci nutno provést chirurgický zákrok. U poloviny operovaných pacientů se bohužel přes veškerou péčí vyvine do deseti let dlouhodobá forma onemocnění.

První pomoc

Pokud se nemoc projeví náhle – což se týká menšiny nemocných – jedná se většinou o náhlou příhodu břišní, která vyžaduje okamžitý převoz do nemocnice. Typické jsou v takovém případě příznaky napodobující zánět slepého střeva. Bolest břicha, zvracení, průjem, teplota. Bolesti se zhoršují a břicho začíná být citlivé i jen na dotek, bolest působí zejména mírné otřesy břišní stěny.

U lékaře

Pokud trpíte Crohnovou chorobou, jste většinou již vedeni na některém specializovaném pracovišti. Docházíte pravidelně na kontroly a dodržujete individuálně připravená doporučení. Léčebný přístup musí být komplexní, měl by se proto odehrávat na jednom místě, kde je shromážděna většina dokumentace o Vaší nemoci. Crohnova nemoc se projevuje zánětlivými změnami na Vašem střevě. Pro spolehlivý průkaz této nemoci je většinou nezbytné podstoupit endoskopické vyšetření – tzv. koloskopii – při které Vám lékař pomocí flexibilní sondy s kamerou a světelnou optikou prohlédne předem vyčištěnou část střeva. Vyšetření se prvádí při vědomí, při mírném obluzení. Je sice trochu nepříjemné, pro stanovéní správné diagnózy i dalšího léčbného postupu je však nezbytné. Při koloskopickém vyšetření je možné odebrat i vzorky střevní sliznice, který se vyšetří histologicky a nemoc spolehlivě potvrdí. Odebírají se pouze nepatrné částečky, samotný odběr je nebolestivý. Jaké léky dostanete od svého lékaře? K léčbě Crohnovy choroby jsou v praxi nejčastěji používány kortikosteroidy a léky, jejichž účinnou složkou je kyselina 5-aminosalicylová (Salofalk, Sulfasalazin). Používána je ovšem i celá řada dalších léků potlačujících nepřiměřenou obranou reakci Vašeho těla.

Co neovlivníte

Zabránit vzniku Crohnovy choroby je prakticky nemožné. Neexistuje žádný jednoznačný způsob jak se této nemoci spolehlivě vyhnout.

Co můžete sami

Jak snížit riziko vzniku Crohnovy choroby? Prokázanými rizikovými faktory pro vznik tohoto onemocnění jsou – nadbytek cukru v potravě, kouření a rodinná zátěž. Rodokmen, do kterého jste se narodili ovlivníte asi jen stěží, ostatní faktory však závisí již jen na Vaší vůli. Pokud u Vás již tato nemoc propukla plátí několik základních režimových opatření. Vyhýbejte se velké fyzické zátěži. Tělesná aktivita je důležitá, její formu a intenzitu byste však měli nejdříve konzultovat se svým lékařem. Velký význam na ovlivnění průběhu nemoci má i úprava Vaší stravy. Vyhýbejte se dráždivým jídlům. Pokud u Vás bylo prokázáno zůžení střeva v důsledku choroby, neměli byste konzumovat větší množství zbytkové stravy (např. pomeranče), které by Vás mohlo ohrozit poruchou střevní průchodnosti.

Máte riziko onemocnění Crohnovou chorobou ?

Pro vznik Crohnovy choroby existuje určitá vrozená dispozice. Pokud se vyskytne onemocnění u někoho ve Vaší rodině, zvyšuje se riziko onemocnění i pro ostatní pokrevní příbuzné, tedy i pro Vás. Riziko si zvyšujete i tehdy, preferujete-li stravu s nízkým obsahem vlákniny, nadbytkem rafinovaného cukru, nebo se oddáváte kuřáckým zlozvykům.

Časté otázky:


Nahoru

Onemocnění žaludku a dvanáctníku



Onemocnění žaludku a dvanáctníku patří mezi civilizační choroby stejně jako choroby srdce a cév. Riziko onemocnění žaludku a dvanáctníku vzrůstá v důsledku špatného životního stylu, stresu, nevhodného stravování, časté konzumace alkoholu, kouření apod. Nemalou roli hraje vliv dědičnosti tohoto onemocnění z rodičů na děti.

Častým onemocněním žaludku je dyspepsie. Projevuje se pocity nevolnosti, zvracením, pálením žáhy, pocity plnosti žaludku nebo střev, nechutenstvím, neurčitými bolestmi v břiše, kručením v břiše, nadměrnou plynatostí, poruchy stolice (zácpa, průjem). Jako akutní dyspepsie jsou někdy označovány obtíže rázu akutní gastroenteritidy (akutní zánět žaludku způsobený infekcí nebo dietní chybou). Projevuje se zvracením a průjmy, které po několika dnech odeznívají. Je vhodné držet dietu a pít dostatek tekutin. Pomohou také léky, které tlumí zvracení, průjem a upravují střevní flóru.

Dalším častým a závažným onemocněním je žaludeční nebo dvanáctníkový vřed. Je to defekt na povrchu sliznice žaludku nebo dvanáctníku, který vzniká natrávením sliznice kyselinou chlorovodíkovou. Může zasahovat do hlubších vrstev sliznice, může být často provázen zánětem, nebo může dojít k prasknutí vředu, nebo k „nahlodání“ cévy či tepny s následným krvácením do žaludku. Pro dvanáctníkový vřed jsou typické bolesti nalačno, zatímco u vředu žaludečního jsou bolesti necharakteristické, ale spíše i několik hodin po jídle.

Častá je sezonní závislost obtíží (jaro a podzim), ale není pravidlem, že se obtíže musí objevit v těchto obdobích. Ve většině případů je onemocnění chronické s rizikem celoživotního trvání. Vředová choroba žaludku a dvanáctníku se vyskytuje u 3-5% populace. Za příčinu vředové choroby se považuje nerovnováha mezi ochrannými a poškozujícími látkami, které negativně působí na žaludeční sliznici.

Velmi často se vyskytuje u onemocnění žaludku a dvanáctníku infekční původce (Helikobakter pylori).V tomto případě je nutná léčba antibiotiky.

Žaludeční obtíže, které mohou napodobovat vředovou chorobu, mohou způsobit i léky, především tzv. nesteroidní antirevmatika (Aspirin, Anopyrin, Brufen, Indometacin), Tyto léky jsou běžně používané pro léčbu bolestí, zejména při chronických bolestech hlavy a kloubů, a lze je dostat v lékárně i bez lékařského předpisu. Dle některých poznatků se podílí na vzniku žaludečních obtíží nadměrné pití černé kávy, kdy vliv kávové sedliny i kofeinu zvyšuje tvorbu žaludeční šťávy. Kouření, zvýšená konzumace alkoholu a některé drogy se rovněž podílejí na vzniku obtíží. Své nezanedbatelné místo má i současný způsob rychlého stravování.

Při onemocnění žaludku a dvanáctníku využíváme následující vyšetřovací postupy:

  1. Gastroskopie resp. gastroduodenoskopie, která je základní vyšetřovací metodou, kdy zavádíme přístroj s optikou přes jícen do žaludku a dvanáctníku a sledujeme změny na sliznici. Při tomto vyšetření lze odebírat vzorky (biopsie) k histologickému vyšetření.
  2. Sonografické vyšetření břicha, kdy pomocí zevní sondy lékař prohlíží celou oblast břicha včetně ledvin. Toto vyšetření dává obraz o tumorech a výrazných zánětlivých procesech v dutině břišní.
  3. Endoskopické ultrasonografické vyšetření, kdy je na konci endoskopu uložena sonda k sonografickému zobrazení.
  4. Rentgenologické vyšetření, které je spíše doplňkovým vyšetřením.
  5. Vyšetření počítačovou tomografií.
  6. Další metody např: izotopové vyšetření žaludeční sliznice, vyšetření chemismu žaludeční sliznice, funkční vyšetření žaludku jsou používána v individuálních případech.

Základem léčby žaludečních obtíží je dieta. Jejím úkolem je neutralizovat obsah žaludku. Znamená to, že strava by měla být taková, aby snižovala kyselost žaludeční šťávy, ale současně zvyšovala její tvorbu. Vhodné jsou mléčné potraviny (mléko, sýry, jogurty), které svým neutralizačním působením pomáhají částečné ochraně žaludeční sliznice před vlivem kyselého prostředí.

Je vhodné rozdělit stravu do několika denních jídel a omezit večerní přejídání, které je v dnešní době velmi běžné. Nutné je dlouhodobé dodržování dietních opatření i v období, kdy je nemocný bez obtíží. Pravidelnost stravování je nezbytnou podmínkou pro udržení optimálních poměrů v žaludeční sliznici. Není dieta, která by se prokazatelně podílela na zamezení vzniku nebo hojení vředů, ale dietní režim a výběr potravin může mít vliv na zhoršení, nebo zlepšení obtíží. Pro některé nemocné je možné určit riziková jídla a potraviny zhoršující obtíže, u jiných nelze vystopovat žádný vztah obtíží ke konkrétním potravinám. Volba potravin je individuální podle tolerance.

Dieta by měla mít základní prvky tzv. zdravé výživy. Kromě dietních opatření, omezení kouření, konzumace alkoholu jsou hojně používané léky, tlumící tvorbu žaludeční šťávy nebo léky pomáhající ochranné vrstvě v žaludeční sliznici.

Pro zcela neléčitelné formy onemocnění jsou pak dalším léčebným postupem chirurgické techniky, kdy je odstraněna ta část žaludeční sliznice, která tvoří kyselinu chlorovodíkovou. Onemocnění žaludku a dvanáctníku patří mezi časté a často trvalé choroby, které mohou být pozitivně ovlivněny dietním režimem, který má své místo v léčbě těchto chorob, a proto je třeba důsledného dodržování doporučených dietních postupů.


Nahoru

Žlučníkové kameny



Případ pro opravdového doktora

Určitě si pamatujete scénu z filmu Jak básníkům chutná život, kde se říká: „A Štěpánku, neměla bych zavolat nějakýho opravdovýho doktora?“ Maminka začínajícího lékaře Dr.Šafránka se drží za pravý bok a sténá. Tak tahle může vypadat klasická žlučníková kolika nebo akutní zánět žlučníku. Každý z Vás, kdo něco podobného prožil, se určitě v duchu sám sebe ptal: „Sakra, proč ten žlučník vlastně mám? Nebylo by mi lépe bez něj?“ No, v podstatě máte pravdu. Žlučník zachytává žluč v době, kdy nejíme. Ve žlučníku se shromažďuje žluč proto, abychom jí měli později při jídle dostatek a mohli se pořádně „nacpat“. Je to ale i orgán, bez kterého můžeme velice dobře existovat. Než se však propracujeme k operaci, můžeme prožít několik ne zrovna příjemných dobrodružství.

Jaká je příčina?

Žlučník si můžete představit jako orgán hruškovitého tvaru, kde místo stopky máte vývod, který se napojuje zboku na hlavní žlučové cesty vedoucí z jater do střeva. Zjednodušeně řečeno je žluč tekutina, jejíž hlavní funkcí je napomáhat trávení potravy, zvláště tuků. Žluč a se Vám tvoří stále celý den, a kdyby nebylo žlučníku, odtékala by pomalu do tenkého střeva. Žluč obsahuje mimo vody celou řadu látek, které jsou za normálního stavu ve vodě rozpuštěny. Pokud se množství těchto látek zvýší a žluč se tak stane koncentrovanější, začnou se jednotlivé molekuly těchto látek spojovat. Tvořené shluky (krystalizační jádra) se dále navzájem na sebe nabalují a zvětšují až vzniknou vlastní kamínky (odborně cholecystolitiáza). Dodnes není jasné, proč k tomu dochází. Vyšší riziko mají obézní lidé, diabetici, těhotné ženy. Riziko zvyšují stavy po operaci trávicího traktu, příjem vysoce kalorické stravy, některé léky, ženské pohlavní hormony a jiné, již méně časté příčiny. Podle toho, ze kterých látek je kámen složen, rozeznáváme kameny cholesterolové (vyskytující se nejčastěji), pigmentové nebo smíšené. Bez ohledu na jejich složení však působí stejné obtíže. Jejich bližší rozlišování nemá velký klinický význam. Ve žlučníku můžete najít i tzv. žlučové bláto (sludge) což nejsou klasické kamínky. Sludge však může působit stejné obtíže jako kameny.

Jaké jsou příznaky?

O tom že máte ve žlučníku kameny nemusíte vůbec vědět, dokud se neobjeví některá z komplikací (kolika, zánět žlučníku, ucpání žlučových cest cestujícími kameny apod.). Zhruba polovina nemocných nikdy nezjistí, že kameny mají. Ostatní se dostanou k lékaři při obtížích, například pokud se kameny zvětší nebo pokud začnou cestovat po žlučových cestách. Většinou se onemocnění projevuje dvěma formami. Dyspeptická forma (dyspepsie) je souhrnný název pro obtíže charakteru nadýmání, plynatosti, občasného průjmu, pocitů plnosti po jídle, neurčité bolesti břicha nebo říhání. Druhá forma, tzv. kolikovitá, se vyznačuje typickými záchvaty bolestí břicha – kolikami. Ty jsou pociťovány hlavně v pravém podžebří a v nadbřišku. Mají různou intenzitu, vystřelují do zad a do pravé lopatky. Bolesti bývají kolikovitého typu, tedy stupňující se ve vlnách. Narůstají a po chvíli se samy zmírňují. Kolika bývá často spojena se zvracením, nucením na zvracení nebo přechodnou zástavou větrů. Záchvaty bolestí vznikají často po nějaké dietní chybě (například mastná jídla, ale i luštěniny či kapusta). Mohou ale vzniknout i bez příčiny. Vznikají podrážděním stěn žlučníku či žlučových stěn vlastními kameny. Podobně jako žlučníkové kameny se mohou projevovat i jiná onemocnění. Mohou to být nádory žlučníku, jater, žaludku, střeva nebo slinivky břišní, záněty jater, proděravělý vřed žaludku či dvanácterníku, akutní zánět slinivky břišní, zánět žlučových cest, nebo i infarkt myokardu, zápal plic, brániční kýla, různé poúrazové stavy a řada dalších. Vzhledem k těmto záludnostem musí být veškeré akutní a trvající bolesti břicha vyšetřeny lékařem - chirurgem, který s nimi má zkušenosti!

První pomoc

Každý člověk, který se drží za břicho nebo jen za pravé podžebří, je neklidný, snaží se najít nějakou úlevovou polohu, má nucení na zvracení a nebo už zvrací, by mohl mít žlučníkový záchvat. Nikdy si však nemůžete být jisti! Každá náhlá příhoda břišní, tedy bolesti břicha vzniklé z plného zdraví, které se stále zhoršují, musí být ošetřena lékařem. Pokud Vás tedy bolí břicho a bolesti neustávají, navštivte lékaře. Čím dříve tím lépe. Můžete zajít za Vaším praktickým lékařem. Máte-li opravdu velké bolesti, jeďte rovnou na nejbližší chirurgickou ambulanci. Pokud si budete během dne říkat, že to vydržíte (do zítra, přes víkend či přes svátky), věřte tomu, že kolem jedenácté večer budou bolesti natolik nesnesitelné, že kolem půlnoci už budete sedět v čekárně chirurgické ambulance a modlit se, aby lékař přišel co nejdříve a bolestí Vás rychle zbavil. Jako první pomoc můžete zkusit studené obklady na pravé podžebří. Pokud si vezmete nějakou tabletku na bolest, musíte o tom informovat poté lékaře. Počítáte-li s návštěvou lékaře, radši si na bolest žádný lék neberte. Mohlo by pak dojít k zamaskování příznaků závažnějšího onemocnění.

U lékaře

Při návštěvě lékaře pro akutní obtíže nečekejte, že Vám ihned podá injekci proti bolesti. Ani by to neměl udělat. Mohl by si tak totiž zastřít některé příznaky, vyhodnotit chybně Váš zdravotní stav a následně udělat mylný diagnostický závěr. V případě akutní a rychle postupující náhlé břišní příhody by důsledky takové chyby mohly být pro Vás tragické. Počítejte s lékařovými dotazy na okolnosti a charakter obtíží, klinickým vyšetřením břicha poslechem, poklepem, pohmatem a také vyšetření konečníku prstem. Vyšetření konečníku musí udělat každý lékař vyšetřující bolesti břicha a jeho neprovedení je vážnou chybou. Vyšetření není zase tak nepříjemné jak si představujete a hlavně může odhalit onemocnění, které pohmatem přes břišní stěnu odhalit nelze. Očekávat můžete rentgenové vyšetření břicha (prostý předozadní snímek vestoje). Vhodné je akutní ultrazvukové vyšetření žlučníku pokud je dostupné. Poté mohou následovat odběry krve a moči a až poté můžete teprve dostat lék na utišení bolesti. Pokud navštívíte lékaře v bezpříznakovém období, očekávejte stejné klinické vyšetření břicha jako u akutních potíží (viz výše) včetně rozboru krve a moči. Zásadní pro diagnostiku žlučníkových kamenů je ale ultrazvukové vyšetření. Toto vyšetření je jedno z nejlépe dostupných přístrojových vyšetření a kameny ve žlučníku téměř vždy bezpečně odhalí. Uniknout mohou pouze velmi drobné kamínky. Pokud ultrazvuk kameny potvrdí, žádná další vyšetření nejsou nutná. Mohou však být provedena, aby vyloučily přítomnost jiných onemocnění s podobnými příznaky. Vyšetřuje se horní část trávicího traktu pomocí RTG vyšetření (po polknutí RTG kontrastní tekutiny – tzv. baryová kaše) nebo endoskopicky (vyšetření ohebným optickým kabelem zavedeným ústy do žaludku – tzv. gastroskopie). Dolní partie trávicího traktu (tlusté střevo) lze vyšetřit také RTG („klyzma“ kontrastní látkou) nebo endoskopicky (zavedení optického kabelu do tlustého střeva konečníkem – tzv. koloskopie). Léčba prokázané cholecystolitiázy může být konzervativní nebo chirurgická. Konzervativně lze podávat léky proti bolesti, které ale vlastní příčinu neodstraní. Snaha o rozpuštění kamenů pomocí užívaných léků je úspěšná jen v malém procentu případů a jen u určitého složení kamenů. Výsledky této léčby v současnosti nejsou přesvědčivé. Po vysazení léčby se kameny vrací. V současnosti je nejpoužívanější léčebnou metodou léčba chirurgická, tedy operační odstranění žlučníku i s kameny (tzv. cholecystektomie). Žlučník se nijak nečistí, prostě se celý odstraní. Operaci lze doporučit vždy tam, kde kameny působí obtíže. U kamenů žlučníku bez klinických potíží, na kterou se přijde náhodou, je situace obtížnější. Operace se doporučuje u kamenů menších než 5 mm jako prevence jejich vycestování do společných žlučových cest, které by mohly ucpat. Jinak se bezpříznaková cholecystolitiáza většinou neoperuje.

Operace se dříve standardně prováděla řezem v břišní stěně pod pravým žeberním obloukem. V současné době se takto operují jen komplikované případy. Nejčastějším zákrokem je laparoskopické odstranění žlučníku. Laparoskopický zákrok se provádí při celkové anestézii. Pomocí krátkého asi 1-2 cm řezu těsně pod nebo nad pupkem se zavede speciální jehla, kterou se pomocí kompresoru vžene oxid uhličitý do břicha. Břišní stěna, která do té doby klouzala po povrchu útrob se oddálí a vzniklý prostor umožní přehled v dutině břišní. Několika krátkými řezy se do dutiny břišní zavedou speciální nástroje a kamera, která pak přenáší obraz na monitor. Nástroje drží v ruce operatér nebo asistent a podle obrazu na monitoru provádí vlastní operační výkon.

Vždy se jedná o řezy maximálně 5-10 mm. Počet velikost a rozmístění těchto řezů je dáno typem a rozsahem laparoskopického operačního výkonu a zvyklostmi operatéra a může se na různých pracovištích lišit. Během výkonu se používají speciální kovové klipy, kterými se přeruší žlučníková tepna a žlučovod. Klipy Vám v břiše zůstanou, ale nebojte se, nic Vám neudělají.

Žlučník se poté po drobném rozšíření jednoho z řezů v břišní stěně odstraní ven, mimo břišní dutinu. Po kontrole operačního pole a vypuštění vzduchu výkon končí. Někdy se ještě zavádí do dutiny břišní tenká umělohmotná hadička - drén, kterou Vám asi za 2 až 3 dny po výkonu odstraní. Je tam k odvodu přebytečného vzduchu nebo tekutiny. Výhodami laparoskopie jsou malé řezy v břišní stěně a s nimi spojená i menší pooperační bolest. Dále i lepší pooperační komfort pro pacienta, lepší kosmetický efekt, kratší doba pobytu v nemocnici a kratší celková doba pracovní neschopnosti. Ne u každého je však možno operaci laparoskopicky provést. Nelze ji provést například u závažnějších plicních a srdečních onemocnění, neléčeného vysokého krevního tlaku, poruch srážení krve, těžkého zánětu pobřišnice, rozsáhlých nitrobřišních srůstů apod. Kameny lze také teoreticky rozbít cíleným ultrazvukovým rázem. Vtip této metody je v tom, že se kameny rozbijí na tak malé části, které projdou žlučovými cestami volně do střeva, kde už žádné potíže neudělají. Bohužel to, co vypadá na první pohled jednoduše a elegantně, v praxi často použitelné není. Tato metoda má totiž poměrně velká omezení, takže ji rutinně nelze použít. Kameny by šlo rozbít i endoskopicky (pomocí ohebné světlovodivé hadice zavedené ústy a skrze žaludek ke žlučovým cestám) speciálními nástroji za kontroly zrakem.Tento způsob se dnes používá pouze při vycestování kamenů do společného žlučovodu, kde mohou způsobit překážku odtoku žluče. Vyšetření se jmenuje ERCP.

Co neovlivníte, jaké jsou komplikace

Pokud trpíte popsanými příznaky nebo dokonce máte kameny žlučníku již prokázány a nechcete jít k lékaři, hrozí Vám celá řada komplikací. Některé z nich jsou natolik závažné, že Vás mohou ohrozit na životě, a to i v horizontu několika hodin od jejich počátku. Komplikace cholecystolitiázy jsou nejčastěji záněty žlučníku, ucpání žlučových cest, zánět slinivky břišní, proděravění žlučníku, krvácení do žlučových cest atd. Příznaky komplikací mohou být stejné jako u prostého žlučníkového záchvatu. Dále se může objevit například zežloutnutí kůže (ikterus) nebo očního bělma, horečka s třesavkami nebo celková schvácenost. Pozor, u velmi starých lidí může být i vážná komplikace téměř bez příznaků! Po provedené operaci se někdy mohou stejné obtíže jako před operací vyskytovat i nadále. Jedná se o tzv. postcholecystektomický syndrom. Příčina je různá a někdy se na ni ani nemusí přijít. Vždy je nutno vyloučit jiná onemocnění (střev, jater, žaludku, ledvin, slinivky, zad atd.). Léčba je někdy velmi svízelná, zvláště pokud se nenajde zjevná příčina. Další věc, o které se příliš nemluví, je riziko nadváhy po operaci žlučníku. Často pozorujeme pacienty, kteří po úspěšně provedené operaci zjistí, že to, co dříve jíst vůbec nemohli, mohou nyní sníst naprosto bez problémů. A ve větším množství! Jsou pak schopni konzumovat více než je zdravé a po čase se diví, že mají výrazný přírůstek hmotnosti. Pokud Vám mohu radit, tak si na to po operaci dejte velký pozor. Jednou nabraných kil se pak těžko zbavuje.

Co můžete sami

Pokud už Vám byly kameny prokázány, poraďte se s Vaším lékařem o nutnosti operace. Jedinou jistou prevencí možných komplikací je totiž právě operace. Ostatní metody jsou účinné jen v omezené míře. Aby jste si zbytečně nevyprovokovali bolestivý záchvat, doporučuje se dieta s vyloučením vysoce kalorických, mastných a ostře kořeněných jídel, ale i luštěnin či kapusty, pravidelné stravování v menších porcích optimálně 5x denně. Doporučuje se dále odstranit nadváhu, případně si můžete nechat zkontrolovat hladinu cholesterolu v krvi. To má význam i s ohledem na jiná onemocnění, například aterosklerosu.

Máte riziko vniku onemocnění?

Vyšší riziko onemocnění mají lidé obézní, diabetici, těhotné ženy, pacienti po některých operacích trávicího traktu, pacienti užívající některé léky nebo ženské pohlavní hormony. Ve výše popsaných případech máte statisticky vyšší riziko, že kameny onemocníte, pokud je už nemáte. Snažte se ovlivnit to, co můžete. Záleží jen na Vás. Co se týče hormonálních léků (antikoncepce či substituce v přechodu), není preparát jako preparát. Poraďte se s lékařem, který Vám uvedené léky předepisuje. Zbrkle je nevysazujte.

Časté otázky:


Nahoru